Campo del Cielo

Meteorit Campo del Cielo je železný meteorit s oktaedrickou strukturou chemicky náležící k I skupině. Jedná se o části velkého železného meteoritu, který se nejspíš roztříštil v atmosféře, a jeho úlomky dopadly v severní Argentině před pěti tisíci roky. Meteorický pád na zemi vytvořil dopadové pole s mnoha menšími krátery (největší z nich má v průměru 115 m). Úlomky meteoritu Campo del Cielo mohou dosahovat poměrně značných velikostí. Lokalita nálezů meteoritů Campo del Cielo se nachází v severní Argentině na hranici provincií Gran Chaco a Santiago del Estero. Dopadové pole má tvar elipsoidu o rozměrech 3 x 20 km. Neobvyklý výskyt velkých kusů železa znali již indiáni obývající v minulosti tuto lokalitu.

Veliký meteorit padající pod mělkým úhlem se musel v atmosféře roztříštit (obdobně jako meteorit v Sikhote-Alin na Sibiři) a vytvořil dopadové pole s mnoha menšími krátery, ze kterých se do dnešní doby zachovalo už jen málo. Spolehlivě bylo identifikováno 12 kráterů, kde největší z nich má průměr 115 x 90m o hloubce asi 10m. V době dopadu fragmentů meteoritu jich však museli být stovky nebo tisíce. V současné době není celé dopadové pole zcela identifikováno, protože se stále objevují nová místa s nálezy meteoritů Campo del Cielo. Nově objevená lokalita v provincii Chaco je označována „New Campo del Cielo“, která náleží k původnímu poli Campo del Cielo. V několika kráterech byly nalezeny zbytky dřeva z doby dopadu, ze kterých bylo určeno stáří pomocí radiokarbonové metody. Byly zkoumány 2 vzorky, které poskytly stáří 5800 a 3950 let.
V novodobé historii lidstva byly železa z Campo del Cielo poprvé popsány roku 1576, kdy se španělští konkvistadoři kolonizující Argentinu dozvěděli od domorodých indiánů o železu pocházejícím z nebe, ze kterého indiáni vyráběli zbraně. Vyslaná průzkumná expedice v oblasti Campo del Cielo našla v jednom z kráterů několik meteoritů, avšak místo považovali za opuštěný železný důl. Nález v té době nebyl považován za důležitý a byl na dlouhou dobu zapomenut. V letech 1774 se španělé začali opět zajímat o záhadné kusy železa v domnění, že jde o štříbrnou rudu. Další průzkumná expedice objevila obří kus železa vyčnívající ze země. Tehdy se průzkumníci domnívali, že jde o výchoz žíly železné rudy magmatického původu. Železo dostalo název Meson de Fierro (velký železný stůl). V roce 1778 byla na místo vyslána další expedice, která měla prozkoumat záhadný nález. Za použití výbušnin byla odstraněna okolní zem a ukázalo se, že železo není součástí rudní žíly, ale že se jedná o jeden solitérní kus. Váha kamene byla odhadnuta na 14 – 18 tun a jeho původ byl spojován s magamtickou erupcí. Železný kámen byl ponechán na místě jako neužitečný a nikdy už nebyl znovu nalezen. Přesto expedice odeslala několik vzorků do Královské vědecké společnosti v Londýně, kde byly vzorky analyzovány jako slitina železa a niklu a označeny za železo meteorického původu. V 19. století byla oblast systematicky prohledávána a z této doby pochází nálezy velkého množství meteoritů z Campo del Cielo. Ve 20. století byly uskutečněny nálezy těch největších meteoritů, mezi které patří El Toba 4,2 tuny (rok 1923), El Taco 2,0 tuny (1962), Las Viboras 3,12 tuny (1967) a největším nalezeným kusem je El Chaco, vážící 37 tun. El Chaco byl nalezen v hloubce 5 m pod zemí v roce 1969, ale teprve v roce 1980 byl konečně vyproštěn ze země. Jedná se o druhý největší kus meteoritu nalezený na Zemi. Samotný meteorit Campo del Cielo s váhou všech úlomků přesahujících 100 tun je považován za nejtěžší identifikovaný meteorit dopadlý na zemský povrch.
Meteorit Campo del Cielo je železný meteorit s okatedrickou krystalovou strukturou svým složením náležícím do I skupiny. Zstoupení prvků: 6.62% Ni, 0.43% Co, 0.25% P, 87 ppm Ga, 407 ppm Ge, 3.6 ppm Ir.